Stavíme domky mobilní. Mobilní domek nemá jenom stavební statiku, má také svoji cestovní dynamiku. Když se mobilní domek zvedá z pevných základů jeřábem na podvozek, když jede za tahačem zatáčkami a rigoly, když se prudce zabrzdí, nebo se nedej Bože při přepravě stane nějaká chyba, malá kolize, neočekávaný pohyb, nedobře dotažený závěs, musí mobilní domek vydržet víc, než domek obyčejný. Téměř vždy se domek při přepravě nějak lehce a pružně deformuje (což dřevo tedy umí). Slabým místem konstrukce jsou okna - jejich rámy by se mohly zkřížit a skla popraskat. Tomu předcházíme větší vůlí rámů oken v konstrukci domku (spára bude vyplněná flexibilní páskou) a maximálním ztužením všech stěn křížovým kladením obkladových prken a distančních latí.
Nejdůležitější je ale pevný základový rám.
Proto se obyčejně mobilní domky staví na ocelových rámech ať už s podvozkem, nebo bez podvozku. Ocelový průřez „U“ se dá docela šikovně zapracovat do dřevěné konstrukce. Protože jsme se ale nadchli pro experiment bio domečku s minimální stopou, protože vypouštíme z projektu všechny průmyslové materiály, které podle našeho názoru nejsou nutně potřeba, rozhodli jsme se pro dřevěný rám. Je to náš soukromý experiment pro vlastní zkušenost a na vlastní riziko.
S úvahami nám trochu pomohla kolegyně architektka Zuzana Tomečková a prezentace firmy Bývame zdravo ne webu. Rozhodli jsme se nakonec pro naplocho položené trámy 26x22cm. Trámy jsou na rozích přeplátované a spojené dlouhými vruty. Mezi trámy jsou podlahové nosníky 5x22cm na trámových botkách. Celý rám je pak podbitý zespodu opálenými prkny našikmo v úhlu 45 stupňů, shora pak, na papírovou parobrzdu přijde hrubá podlaha z prken tl. 26mm také nakoso, druhým směrerm. Protože jsou prkna přichycená do všech nosníků uvnitř i po obvodu, vzniká tak tuhá, dokonale zavětrovaná základová deska, dřevěný komorový nosník. Ve vzniklé dutině bude nacpaná jako tepelná izolace sláma. Slámu budeme dávat do konstrukce horem, až bude dokončená vnější obálka domku (close shell), aby při téměř každodenních šumavských deštích nehrozilo promočení slámy na stavbě.
Na jednom z obrázků vidíte podbíjení rámu prkny zespoda. Je to chvíle, ze které jsem měl respekt, jak to uděláme, když rám už stojí na nízkých základech (cca 30cm), pod něj se nedostaneme, jeřáb nemáme, v dosahu žádná technika, která by obrátila rám jako palačinku. Nakonec si rám postupně přizdvihujeme, nakláníme, podpíráme a podbití montujeme zespodu v leže. Pro montáž vrutu nahoru je potřeba pořádně zabrat, rám bezpečně podepřít. Zajímavé je, že jsme ke zvednutí rámu nepoužili ani hever, ale jasanové bidlo přes smrkový špalek :- )
Ještě jeden důležitý poznatek: přivezli nám zkroucené trámy. Udělal jsem chybu, že jsem při nákupu trámy osobně neoznačil, nevybral z hráně, jeden byl dokonce nahnilý, což se ukázalo až na novém čistém řezu při úpravě konce. Ptali jsme se kolem, co s tím, někdo říkal usadit nakřivo, jiný říkal přitesat. No nakonec kolega tesař Aleš Lindovský, který tu s námi a pro nás staví provedl přeplátování pravoúhle, prošrouboval a trám překroutil v konstrukci nazpátek. Nevím, jak se teď trám cítí, ale tiny house není barokní sýpka, je malý, do sebe přesně zapadající, překroucený trám by způsobil nepřesnosti ve spojích. Věříme, že si trám, obalený konstrukcí časem dá říct, redistribuuje svoje síly a bude v konstrukci ležet v pohodě.