Moc rád bych měl vlastní prostor na planetě Zemi, nejlíp přímo ve svojí České zemi, kde jsem se narodil, po které chodím, která mě živí a z jejíž atomů mám stvořené tělo. Země tvoří hmotné prostředí pro můj život, moje vtělení se vším všudy. Abych ale získal svoje teritorium, prostor, kde postavím dům, zasadím strom a vypěstuji zeleninu (děti už mám veliký) musím nejprve nashromáždit poměrně velké množství papírků, bodů nebo čísel v počítači, kterým říkáme peníze. Země se utvářela miliardy let. Lidé tu tak dlouho nejsou, pokud vnímáme Zemi jako živý celek, jsme její děti.
Lidé se na Zemi rodí, rostou, zrají a umírají, jejich těla se proměňují na humus, ale přesto se domnívají, že je Země může být jejich majetkem. Budiž. I divoká zvířata vytvářejí svá teritoria podle svojí síly, velikosti a způsobu obživy. A my si nejspíš teritoriální boje vynahrazujeme dovedností získat prostor i peníze. Nicméně si myslím, že bychom přeci jenom vzhledem k lidskému poznání, rozvoji principů nenásilí, rovnosti, spravedlnosti i obyčejné slušnosti mohli poněkud rozvinout také právo na Život na Zemi v celistvosti všech základních potřeb.
V živelné architektuře můžeme princip života považovat za princip Ohně. Každý máme Bohu díky právo na život (které je zakotveno například v mezinárodní Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky : -).
Dalším živlem vedle ohně podle „hustoty skupenství“ je vzduch. Abychom mohli žít, potřebujeme dýchat. První nádech po narození je prvním projevem Života. A naštěstí Vzduch máme k dýchání zadarmo (tedy kromě lázeňských středisek, kde se platí „vzdušné“, tedy daň z pobytu pravděpodobně na údržbu parků apod. : -) .
Další největší lidskou potřebou je voda. Bez vody vydržíme déle než bez vzduchu. S volným přístupem k čisté vodě, s právem pít vodu už je to složitější. V některých zemích a místech je to těžký problém.
Posledním elementem, který pro život potřebujeme je nepochybně Země. Je to skupenství pevné hmoty, často si neuvědomujeme, že živel Země je také naše základní potřeba. Kdyby nebyla pod našima nohama, měli bychom problémy s gravitací – buďto by žádná nebyla a padali bychom ke Slunci, anebo bychom se v případě nepevného skupenství jejího povrchu propadli do vody, nebo rovnou ohnivého jádra : -)
Všechno, co máme, vidíme, pijeme nebo jíme buďto Země sama zplodila a vytvořila anebo z ní bylo vzato a přetvořeno, opracováno, smontováno, přivezeno, posoleno, vystaveno a oceněno v obchodě, aby to mohlo být směněno za peníze.
Pokud platím peníze za to, do čeho byla vložena lidská práce – prosím - je to OK. Ale, prosím pěkně, ten kousek pozemského povrchu, který potřebuji pro svoje pozemské tělo a svůj pozemský život přeci nikdo nedobýval, nevymýšlel, nevytvářel, nesmontoval ani nepřivezl. Tedy jak to, že je za peníze?
Čtyři živly se tu nutně promítají do sociální spravedlnosti. Myslím, že lepší než různé peněžní podpory i například nový koncept nepodmíněného příjmu by bylo „živelné právo“. Každý bychom měli právo na Život, na zdravý Vzduch a čistou Vodu pro osobní spotřebu a na kousek vlastní Země.
A jaký kousek? Jako odpověď se nabízí 1hA pro rodinu podle principů Permakultury a Rodových statků. Ale i 1000m2 (0.1hA) je super.
Víte že… naše země má rozlohu 78 871 km². To je - pokud dobře počítám - cca 7, 9 milonů hektarů na 10,7 milionů obyvatel… Ty jo, skoro hektar na jednoho...
Kdo se bojí, že má málo?