PŘÍRODNÍ ZÁKONY



Životním prostorem člověka v primitivní (rozuměj prvotní, prosté, počáteční) společnosti nebylo město. Nebyl to ani hrad nebo zámek. Nebyla to dokonce ani vesnice v dnešním slova smyslu.


Nebyly tu ploty, ulice, předměstí, humna ani zahrady.


Nebyly tu žádné hranice, které by se daly zanést do mapy, žádné zóny pro bydlení, rekreaci, průmysl a zemědělství. Nebyla tu tlustá čára mezi zastavitelnou a nezastavitelnou plochou.


Člověk nebyl nebezpečný přírodě a příroda nebyla nebezpečná člověku.


Byli jsme součástí přírodního biotopu, stejně jako ostatní zvířata, rostliny, hmyz, podhoubí a vůbec všechny živly.


Byla to přirozená přírodní symbióza. Život v čisté přírodní formě.


Člověk byl součástí panenské přírody.


Umíme to ještě dneska?


Většinou ne. Civilizace člověka od přírody odděluje. Je tu hustá legislativa - od hygienických norem po stavební zákon, je tu tlustá čára hranice zastavitelnosti, oddělující lidské dílo od toho, co nám zbylo z přírody, a co je potřeba je třeba před člověkem chránit. Kdo by se tomu divil?


Jsou tu však lidé, kteří se životu v přírodě zase učí. Čerpají ze zkušeností předků, přírodních kmenů, z praxe permakultury, rodových statků, přírodních zahrad, přírodního stavitelství…


A nemají to jednoduché. Zákony jsou nastavené proti nim. Nemůžete jen tak bydlet v přírodě, sázet lesy, pít vodu z potoka a nevytvářet odpadní vody. To nejde.


Ale - uvedou Zemi zase do rovnováhy spíše politici a právníci z velkých měst nebo zahradníci z okraje společnosti?


Je čas na přírodní zákony :-)

21 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DO ZEMĚ