Znovu a znovu mě udivuje antagonismus racionálního a mystického pohledu na svět, který nabírá na síle.
Architektura staví na obou těchto přístupech: je potřeba, aby stavby byly pevné, trvanlivé, racionálně realizované a zároveň musí mít ducha i duši a musí dávat prostor nekonečné rozmanitosti a neuchopitelnosti lidského života.
O to první, racionální se dnes starají stavební inženýři, o to druhé architekti. Protože jsem architekt, inklinuji spíše k mystickému pohledu na svět.
Řekne – li se mystický, zní to v aktuálním českém narativu ezotericky, nábožensky, extrémně alternativně. Racionální můžeme pojmenovat také jako vědecký, objektivizující, analyzující a popisující vnější skutečnost. S tím bude většina lidí naopak v pohodě .-)
Opakem vědeckého, objektivizujícího, analyzujícího a popisujícího je imaginativní, interpretující, celostní, prožívající vnitřní svět. Vědeckou, racionální metodou lze poznat přírodní zákony, projevenou realitu, vytvořit platformu pro exaktní konsenzus. Mystickou cestou přichází múza, nápady, hlubší smysl věcí, opravdové inovace, umění, a všechno to co tu ještě nebylo.
Vypadá to nějak neslučitelně? Každý dobrý vědec je podle mého názoru mystik a každý dobrý mystik je nadšený vědeckým poznáním.
Spolupracuji se skvělými stavebními inženýry a díky tomu se mohu soustředit na mystickou stránku designu: estetiku, inspiraci, inovaci, harmonii, ducha, celostní rovnováhu prostoru a také na tajemnou bytost člověka - klienta a jeho vnitřní i vnější vesmír .-)
A hlavně potřebuji každý den nové nápady, které posouvají projekty dopředu. A ony přicházejí, dříve nebo později, vždy, když je potřeba.
Jsem mystik a jsem za to placený! .-)
コメント