Je to taková jemná práce, spíše truhlařina než stavařina, spíše kaplička než dům. Stavba – stejně jako to bývá u sakrálních staveb – je zároveň domem i jeho interiérem. Každý konstrukční detail je obnažený a hraje estetickou roli. Obložení, osvětlení, ostění, podhled, okap i sokl domu musí být ze správně zvolených částí a domyšleny do jednoho harmonického celku.

​

Výrazným rysem návrhu je reciproční krov, který se u nás málo používá. Přijde mi to jako zázrak. Krátké trámy na polovinu rozpětí nesou jen polovinu rozpětí – i když uvnitř není podpora. Udělal jsem si na to model z klacků a zíral jsem, jak mě tenké pruty unesly. Je to malý příklad nového způsobu myšlení – vzájemnost a propojenost na rozdíl od tradičně oddělených statických funkcí – neseného a podpírajícího...

 

Horní prosvětlení je inspirované jurtou, pantheonem nebo třeba Le Corbusierovými světelnými kanony na střeše .-) Světlo se bude měnit v průběhu dne a prostor bude naplněný světlem i při pohledu okny zvenčí dovnitř. Sokl stavby znovu čerpá inspiraci z geniálního spojení tradiční japonské zahradní stavby se zahradou – sedíš na terase a máš nohy na zemi, není tu hranice mezi domem a zahradou.

 

Nevím, jak stavbu nazvat, zařadit – meditační kaple, meditárna, to první slovní spojení je možná moc, to druhé málo... To jsou ty potíže se slovy s novými věcmi... Kdybych pracoval pro církev, je to samozřejmě kaple, možná i chrám, pokud pracuju pro lidi, mohu být nařčený, že téma přeceňuji... "Prostor" zní technicky, "pavilón" zní jako ze 60. let. Navíc je to spíš truhlářský výrobek, než stavba .-)​​

​

Architekti: Petr Hájek a Helena Čermáková

2025