Tanec se Zemí
Nástroj pro regenerativní design přírodních domů v přírodních zahradách.
Na co je to dobré
Pracujeme-li namísto se čtverečkem parcely se skutečným kusem krajiny, nelze navrhovat prostor od stolu. Proces nám umožňuje přírodní místo pochopit, nechat se jím inspirovat, navázat s ním živý, pravdivý tvůrčí vztah.
Proces kombinuje metody participativního navrhování, systemických konstelací a vnímání prostoru nejen myslí a očima, ale také emocemi, intuicí a tělesným prožíváním. Proto Tanec se Zemí.
Stále více si uvědomujeme, kolik různých vlivů a procesů spolupůsobí v živých přírodních prostorech a jak mnohovrstevnaté je jejich navrhování. Otevřeme-li se v plánování skutečné participaci člověka s přírodními živly, stáváme se svědky procesu, který přesahuje naši představivost, názory a zamýšlené předpoklady.
O co tu jde
K navrhování přírodní architektury přistupujeme s vírou, že přírodní biotop, Genius loci (duch místa) a celý komplex života v daném prostoru má paměť a zkušenost o rozsahu celého geologického období. Prostor nese stovky příběhů a představuje stovky živých bytostných a prostorových vztahů.
Věříme, že Člověk byl přírodou stvořený proto, aby se staral o její harmonii. Věříme, že duch místa si přitáhl právě ty lidi, kteří se tu mají usadit a prostor svojí přítomností harmonizovat.
Na počátku projektu jsme však v prostoru nově příchozí cizinci. Musíme proto nejprve velmi citlivě naslouchat, respektovat a vnímat osobitý charakter, důležitá poselství a potřeby místa.
Součástí Genia loci je živé společenství daného prostoru na úrovni fyziosféry, biosféry, noosféry. To znamená, že do hry vstupuje geologie a život v půdě, vodní živel, rostliny, stromy, zvířata i lidé se svými pravidly a představami.
Harmonický prostor tvoří harmonické vztahy všech těchto subjektů. A my jako citliví a respektující (spolu) tvůrci chceme se všemi těmito silami vytvořit synergický, uzdravující vztah. To je regenerativní a participativní projektování.
Sféra lidského myšlení, někdy v našich hlavách bývá oddělena od potřeb Života. Navíc ve sféře myšlení například žena má trochu jiné potřeby a záměry než muž, jiné záměry mají děti, jiné zase sousedi, přátelé, obec a stavební úřad, územní plán a odbor životního prostředí… A to nemluvím o bytostech, které nemluví, které ale můžeme vyslechnout prostřednictvím systemických konstelací. A všichni by v ideálním případě měli být v prostoru v harmonii…
Zadání a správné řešení designu ve spolupráci s přírodou je opravdu složité, myslím, že možnosti lidského myšlení přesahuje a proto rozvíjíme Tanec se Zemí jako nástroj holistického plánování, který nám umožňuje přímo v daném prostoru zapojit do procesu všechny přítomné vztahy, duše a živly pomocí konstelací a dalších tvůrčích kroků. Když se to podaří, stáváme se svědky procesu plánování, který se samovolně děje před našima očima.
Ano, samovolně. Může to znít pro architekty a projektanty nebezpečně, ale odevzdávám plánování procesu Tance se Zemí, protože reálné přírodní živly v jejich síle a nevypočitatelnosti nelze řídit, nelze jim vzdorovat. Stejně jako povodeň, lavina, tornádo nebo vulkán jsou ve svojí pravdě nespoutané, jsou pány situace a nositelé změn.
Tanec se Zemí je transpersonální proces, který nám na cestě k životu blíže přírodě dává první velkou lekci soužití s daným přírodním místem. Živý, otevřený proces, škola přirozeného Života, cesta k naplnění role a odpovědnosti Člověka k Přírodnímu stvoření. Svoje místo v přírodě jsme zapomněli a znovu ho tu nalézáme.
Dva dny a dvě noci
Prakticky je Tanec se Zemí víkendová dílna, dva dny a dvě noci tvůrčího setkání stavebníků, sousedů, projektantů v otevřené participativní spolupráci se všemi přírodními elementy přímo v řešeném prostoru.
Dobře vyladěný kruh lidí má více očí, uší, úhlů pohledu, více možností vnímání jemných poselství, kterými příroda komunikuje. Lidská skupina během našeho procesu vytváří nádobu, ve které se jako burčák vaří nové uspořádání prostoru, který následně bude po generace zrát jako dobré víno.
Přímým výstupem workshopu je mapa hodnot místa, hrubý návrh zahrady a umístění domů, teras a zahradních struktur, stavební program a rezervoár nápadů a vizí k projektu. Na víkendovou dílnu pak navazuje práce v atelieru architekta, kde vzniká s odstupem vyhodnocený plán zahrady i staveb.
První večer:
Na začátku workshopu se věnujeme u ohně přímo v prostoru projektu vyladění týmu, vyprávění příběhu místa, příběhu lidí, kteří na místo přicházejí. Otevíráme proces navrhování, vyslovujeme záměr. První noc ať je plná snů o příbězích, do kterých vstupujeme.
Den první:
U snídaně sdílíme sny, nápady, vzpomínky, které přicházejí s první nocí v prostoru budoucí zahrady.
Prvním ranním cvičením bývá individuální procházka, ve které se zaměřujeme na jemné signály přírody. Jako stopující indiáni zavíráme blábol rozumu v hlavě a otevíráme ostrozrak intuice. Necháme se oslovit prvním signálem, kterým nás prostor osloví. Může to být suchá větvička, let ptáka, zvuky v dálce, povědomá vůně…
Tento signál, stopu zaznamenáme a společně reflektujeme. Učíme se obcházet mysl zaběhnutou ve schématech a pravidlech a normách projektování. Pomalu se nám otevírá přírodní svět, esence prostoru, projektu a místa, koncept k uchopení designu. Podle situace stavíme malou a konstelaci, ve které se nám přihlásí do procesu klíčové vztahy, elementy a síly, se kterými budeme pracovat. Mohou to být vztahy v rodině, v tvůrčím týmu, ale také duch místa, živel vody, vztahy se sousedy, mokřad na konci parcely, významný strom…
Pak každý zvlášť na papírové mapě parcely vytvoříme svoji emočně-kognitivní mapu prostoru. Vnímáme prostor zahrady skrze svoje tělo, pocity, vize, pohyb, tanec. A do mapy zaznamenáváme svoje zážitky, představy, potenciály a hodnoty místa. Pozorujeme, prožíváme, tančíme. Mapa se zaplňuje barevnými fleky, poetickými názvy míst, čarami prostorových vztahů, hranicemi oddělujícími i spojujícími…
Do procesu někdy vstupuje architekt podle potřeby s krátkými ukázkami různých netradičních forem, postupů a principů souvisejících z procesem navrhování přírodní architektury.
Následuje systemická konstelace, ve které necháme pracovat všechny síly a záměry, které chtějí do prostoru a procesu promluvit. Konstelaci staví stavebníci, majitelé, zadavatelé. Je to konstelace blízká rodinné a terapeutické konstelaci. Půjdeme do hloubky, připravte se na to.-)
Odpoledne pak věnujeme společnému kreslení velké emočně-kognitivní mapy, sdílíme osobní zážitky, vnímáme shody i rozpory v jednotlivostech, začíná se skládat barevný topografický obraz stávajícího i budoucího přírodního prostoru. Večer znovu u ohně reflektujeme zážitky, prohlubujeme vztahy, vyprávíme příběhy. Na noc znovu plánujeme sny, tentokráte vizionářské!
Den druhý:
Snídáme v tichosti. Představujeme si, že jsme spali dvacet let. Pomalu přicházíme na parcelu a ve svojí představivosti necháváme vyvstávat obrazy budoucnosti. Už z dálky vidíme nové stromy, střechy, komín. Prostor zahrady a cestu k domu. Vcházíme dovnitř zahrady, vidíme domovní dveře, lidi, prostory a jejich účel a náladu, barvu, vůni a členění. A v tichosti teď napíšeme každý za sebe z budoucnosti pozdrav a dopis do současnosti.
Po všech emočních, intuitivních a tělesných cvičeních je čas zapojit také hlavu. Následuje brainstorming na potřeby, činnosti a funkce prostoru, zahradní struktury, stavební objekty a stavební program.
Každý pak nekreslíme svoji vizi do individuální mapy. V kruhu dvanácti tvůrců si uvědomíme svoji roli. Nikdo nedokáže nahlédnout všechny aspekty návrhu. Někdo kreslí cesty vodního živlu, někdo navrhne, kde budou květiny, někdo jiný zase, kde bude dům a další stavby.
Poté vkládáme naše nápady, domy, stromy, místa a další objekty ve formě barevných papírových výstřižků do struktury velké emočně-kognitivní mapy, kterou máme z uplynulého dne. V živelném procesu práce mnoha rukou skupiny se nám skládá obraz budoucí zahrady a bydlení, vynořují se prostorové vztahy, přírodní místa, vodní prvky i obraz domů. Jsou tu ale také karamboly, nejasnosti a tajemství.
K jejich překonání máme topografickou konstelaci, kterou rozehrajeme na prostoru zmenšeného půdorysu parcely. Vstupují do ní jednotlivé stavby, přírodní prostory, aktivity, objekty, potřeby, nejasnosti a jejich nositelé. V konstelaci, která potřebuje svůj čas, se v dialogu rolí dolaďují konkrétní místa a vzájemné prostorové vztahy. Dáme tu prostor ke zrání všech věcí.
Tak vzniklá projekt, který je participativní, konsenzuální, barevný, holistický, živý, posvěcený všemi účastníky – lidmi i přírodními živly. Pro architekta je to něco naprosto odlišného od mapy, kterou vytvořil u stolu a kterou pak musí prosazovat před klientem .-)
