top of page

Hnízdo v Záhoří

„Space is the Lord“

Nevíme, jestli stavebníci hledají prostor, nebo jestli prostor hledá stavebníky. Potkat se v životě s nezadanou velkou zahradou, kde se navíc může stavět dům, to je tajemná magie a malý zázrak. Náš prostor je kousek pošumavské krajiny v Záhoří u Nepomuka, vedle Záhorského mlýna.


Prostor má dva „světy“: spodní svět souvisí s velkou stodolou a starým domem, který bude sloužit jako dům pro hosty. Je to stinné zákoutí podle potoka, se starou přístupovou cestou pod stromy.
 

Vrchní svět nad terénním zlomem je podlouhlá louka mezi větrolamy, prosluněná, větrná, rozlehlá. Dům je umístěný na právě na tu mez mezi horním a dolním prostorem. Jeho spodní patro je tedy součástí dolního světa horní patro je součástí horního světlého a otevřeného prostoru louky, zahrady a pastviny.

Dům je oblý, kulatý, jako hnízdo, jako vajíčko. Díky tomu nemá záda, stává se propojujícím prvkem, partnerem oběma částem zahrady, lodí, plující prostorem, kapitánským můstkem i strážní věží.

"Dvě roviny"

Ve druhé půlce života jsem vypozoroval, že rodinný dům je takovým „hardwarem“ tradičně sdíleného modelu rodinného života – maminka v kuchyni, tatínek na gauči, děti v pokojíčku. Anebo tak nějak s obměnami.

Vzrušuje nás pracovat s variantami ke klasickým životním i prostorovým schematům. Rodinný dům někdy potřebujeme, ale až odletí děti z hnízda, může být přítěží. Díky hornímu a dolnímu světu naší zahrady i domu jsme se rozhodli dole vytvořit mužské patro s přístupem k hospodářské části a nahoře ženské patro s širokými výhledy a přístupem ke kuchyňské zahradě.

V mužském spodním patře je především relaxační místnost s akumulačními kamny na dřevo které vytápějí celý dům. Místnost teď funguje jako ložnice pána domu. Je tu také pokoj, nyní využívaný jako dětský pokoj a koupelna s příslušenstvím. Venku, kolem dokola přízemí je ochoz se servisním zázemím, chráněný pavlačí patra, s terasou a se vstupem do sklípku.

V ženském patře je navržena kuchyně, spíž, jídelna a obývací pokoj s malou pracovnou. Kolem dokola je pavlač krytá přesahem střechy, sloužící jako nástupní prostor do patra ze zahrady, k odpočinku, bytí venku i sušení prádla, jak to má na pavlači být.


Pak se to v projektu oproti studii změnilo.

A při realizaci se to udělalo ještě jinak.

"Technicky vzato"

 

Dům stojí na základových pasech, mezi kterými je izolační vrstva pěnoskla pokrytá betonovou skořepinou. Obvodové stěny jsou z dřevěných nosných rámů zalitých do konopného betonu. Horní strop je difuzně otevřená dřevěná konstrukce izolovaná konopnými rohožemi s větranou spárou pod střešní krytinou. Uvnitř domu je nosné jádro na čtyřech pilířích, uvnitř kterého je komín, kamna s hypokaustem do patra a dřevěné mlynářské schodiště, které si Ota Luňák navrhl, nechal naformátovat, sestavil i namontoval svépomocně.

 

Kamna jsou sestavena také svépomocně z kamnářských dílů pod vedením Jana Hrabce. Jsou navržena jako jediný topný zdroj nízkoenergetického domu, biotopeniště s prosklenými dvířky má přívod vzduchu podlahovým kanálkem, součástí kamen je hypokaust do horního patra.

 

Dům experimentuje s kombinací solárních panelů a malé větrné turbíny umístěných v zahradě.

Stavebník: Ota Luňák

Studie: Petr Hájek

Projekt: Hana Kudová, Spokojené stavby

Realizace: Ota Luňák svépomocí s řemeslníky,

Konopný beton: Patrik Majringer

bottom of page