Parter (z fr. par terre, „na zemi“) je výraz používaný pro označení přízemní části architektury nebo zahrady. Označuje se tak v sadovnické tvorbě část zahrady nebo parku v úrovni zahradního průčelí zámku či paláce. (Wikipedie)
Tenhle článeček píšu jako povinnou četbu pro spolupracující architekty. Potřebuji pozornost všech stavitelů, projektantů i budoucích obyvatel domu vylákat zevnitř domu ven na terasy a do zahrady. Potřebuji zakotvit princip bydlení naruby, bydlení v prostoru zahrady už v prvotním návrhu a v hlavním zobrazení domu.
V našem pojetí přírodní architektury dům není ani zámek, ani palác, jak je zmíněno v definici shora. Není to ani byt jako samostatný prostor, obklopený vzduchem. Není to hrad, není to akvárium, není to něco, co by se chtělo uzavřít nebo oddělit od okolí.
Měl jsem klienta - majitele bezpečnostní agentury - který tvrdil, že bydlet v přízemí je nebezpečné, že ložnice musí být v patře a v přízemí mají být pomocné provozy, koupelna, garáž, možná kuchyně… Ano, to je historický koncept „piana nobile“ (vznešeného patra). Nad oním „parterem“ je hlavní patro pro bydlení, bohatě navržené, bezpečné, od špíny země oddělené, vznešené, o patro výš. Tak to bylo v bohatých domech a palácích, kde v přízemí a po zahradě běhalo služebnictvo… I ve starších městských nájemních domech nakonec můžeme vidět bohatě zdobené piano nobile v patře a byty nájemníků nad ním i pod ním… Nakonec… ty ložnice v patře taky děláme, pro kompaktní dům s jedněmi kamny je to dobré, ale upřímně – kdo má dneska služebnictvo, takže kdo by se během dne honil po schodech mezi bydlením a zahradou?
Navrhujeme domy dobře zasazené a zakořeněné do obytné zahrady. Do zahrady plné květů, dobrot, stromů, vodních prvků a krásných míst, do zahrady, ve které najdeme, intimní místa i překvapivé výhledy. Slunce i stín. Navrhujeme, zahradní obývák, koupelnu, kuchyni i ložnici. Zahrada je jedním organismem, který sestává z řady buněk i solitérních objektů, spojujících průhledů a cest i oddělujících objektů a houštin. Zahrada je podmaněná i divoká, je důvěrně známá i tajemná. Je to labyrint i čitelná kniha.
A stejně tak funguje i dům, ale protože v něm není tolik místa jako v zahradě, každý metr čtvereční plochy tu vyjde o dost dráž než stejná plocha zahrady, potřebujeme některé prostory v domě jednoduše otevřít a zakomponovat do prostorového světa zahrady. To se podaří zasazením domu na správné místo, dobře navrženými terasami, okny, která jsou v nejlepších proporcích na nejlepším místě zevnitř i zvenčí. Pracujeme s propojením vnitřních a vnějších komunikací i klidových míst, hrajeme si se světlem, dokonce i se Sluncem! :-) Kouzlíme s průhledy i s vymezujícími stěnami, které budou ve vnějším prostoru nejspíše živé.
A proto pokud bychom nakreslili přízemí domu jako samostatný výkres, nikdy bychom nepochopili, že hranice mezi domem a zahradou není vymezující ale naopak spojující, že je životem a bydlením nabitá. Tvoříme okraj domu z obou stran, stejně jako to dělá příroda ve svojí „síle okrajových efektů“: na břehu rybníka kypí bohatší život než uprostřed hlubiny nebo rozlehlé louky – rostou tu řasy i mokřadní rostliny, jsou tu hustá houští a vrbiny se spoustou hmyzu a ptactva, tady se líhnou ptáci, ryby i obojživelníci, tady najdeme lidi – plavce rybáře i milence.
Zároveň náš pocit krásy, jistoty a bezpečí bývá vázaný na obrazy zapsané v našich kostech po generace. A tak hledíme i dozadu, k zápražím a prahům starých chalup, k podloubím, ke starověkým protikusům, atriím a impluviím, ke středomořským pergolám a nakonec i k těm parterům paláců a zámků.
Takže lidi… pojďme se naučit kreslit kromě zdí, schodišť, skříní, postelí, stolů a gauče také květiny, záhony, jezírka, stromečky slunné paloučky a stinná zákoutí se šlapáky v trávě.
_____________________________________________________________________
Pod čarou pro architekty:
A kdo zahradu nakreslí barevnou a - když na to přijde – čtyřikrát v barvách čtyř ročních období, může pak přízemí domu ve výkresu parteru ponechat v odstínech šedi. Barvám zahrady se stejně nedá konkurovat :-)