Někdo si myslí, že práce architekta jsou čáry na papíře.
Někdo jiný zase spočítal, že při projektování domu musíme odpovědět až na šedesát tisíc otázek.
Ona totiž každá čárka v projektu má svůj příběh.
Vezměme si na výkrese třeba takovou nenápadnou tenkou dvojčerchovanou čáru někde v prostoru přízemí. I odborník ji může přehlédnout. Dejme tomu, že zobrazuje trám skrytý ve stropě. Ale jak je ten trám široký a vysoký? To abychom věděli, musíme nejprve zjistit, jak je zatížený. Nespíš nese zeď v patře a možná podepírá vaznici krovu, která zase nese krokve, na kterých je položena střešní krytina, která má určitou váhu. A k váze krytiny musíme připočíst váhu sněhu, který v dané oblasti může napadnout. Také hodně záleží na délce trámu, ta zase záleží na proporcích místnosti a ty zase závisí na vztazích s ostatními prostorami domu, které jsou dané situací a velikostí parcely a orientací ke světovým stranám…
Je trám ocelový, betonový nebo dřevěný? To nejspíš záleží na vkusu stavebníka, míře zatížení a dostupnosti materiálu v té které oblasti a na jeho ceně… Pak jsou ještě různé třídy dřeva, oceli a betonu podle kvality a pevnosti, u ocelového nosníku různé tvary průřezu u betonového trámu pozice a dimenze ocelové výztuže.
Naše dvojčerchovaná čára také zobrazuje polohu trámu která je dána umístěním oné zdi v patře mezi koupelnou a ložnicí, což souvisí s tvarem střechy, velkostí vany a orientací postele…
A na čem bude nosník zespodu uložený? Na sloupu, na zdi, na věnci? A unesou to všechno základy?
Ale pozor, abychom neuvízli někde ve hmotě! To by tak hrálo, aby si projektant řešil dům, jako by neexistovaly předpisy, normy, zákony a regulativa a limity a nařízení obecné povahy a přísný dohled stavebního úřadu! A další otázky nám položí odbor územního plánování, zastupitelstvo obce, odbor životního prostředí, správci sítí… Někdy je potřeba sehnat až 30 razítek! To je nějakých otázek a odpovědí! Klienti, kteří s námi na projektech pracují třeba během tance se Zemí bývají ze společného projektování vyčerpaní a ptají se: „proč?“.
Pokud jdeme s dobou a vnímáme prostor jako pole možností, ve kterém lze působením vědomí vytvářet realitu, pak práce architekta je orba a kypření tohoto pole, vymezení záhonků a zasazení semínek. Abychom prostor připravili na zhmotnění domu musíme trpělivě koncentrovat svoji pozornost do správného místa a vytvářet přesné a krásné obrazy, které se zalíbí nejen nám, klientům, sousedům a úřadům, ale také Samotnému Vesmíru.
Vesmír, nakloněný projektu pak otevře tu a tam mezi hvězdami ta správná vrátka, přehodí správnou výhybku a vytvoří bezpečnou objížďku kolem černých děr. A pak – často aniž bychom si to uvědomovali – teprve pak, dají se do pohybu tajemné procesy, které přinesou správná rozhodnutí, životní síly a konstelace, nové možnosti, tvůrčí setkání, souhlasná stanoviska úřadů, a řadu dalších „náhod“, díky kterým se stavba domu, která je vždy pro člověka velké a komplexní dílo nakonec podaří.
Foto: Galaxie Phantom (ESA/WEBB)